Kdyby ti přebývali milióny?

Dneska to ve škole zase stálo za prd. Psali jsme sloh. Ne, že by mě škola nebavila, jsem celkem pilný student, ale čeština není zrovna můj šálek čaje. Navíc jsme dostali pěkně hloupé téma. Co bys dělal, kdyby ti přebývaly milióny? Miliońy čeho? Tužek? Hrušek? Kolíčků na prádlo? Člověk, aby u toho ještě přemýšlel… Vm, že učitelka měla zřejmě na mysli peníze, ale rozhodl jsem se ji potrestat svou ,,originalitou“ a trošku jiným přístupem k věci. Dal jsem se tedy do psaní.

Kolem osmé hodiny ráno nám u domu někdo zazvonil. Rodiče už byli v práci, starší sestra dávno ve škole a já byl tak jediný, kdo mohl jít otevřít. Unaveně jsem se tedy vyplazil z postele a snažil se po cestě ke dveřím alespoň trochu upravit. Před domem mě přivítal pošťák, za kterým stál zástup kamionů. Pošťák mi podával formulář k podpisu a trochu podezíravě mě pozoroval. Já se samozřejmě nezmohl na jediné slovo, protože jsem byl celou situací vyvedený z míry a víc, než překvapený. Když už se pošťák otáčel, rychle jsem vykřikl: ,,A co že mi to vlastně v těch kamiónech vezete?“ Odpověď mě překvapila snad ještě víc, než celá prozatím vzniklá situace. ,,Přece jahody, objednal jste si čtyři milióny jahod.“

Spadla mi brada a začala se mi točit hlava. Doma to budu sakra těžko vysvětlovat. Nejen to, že jsem se nějakým záhadným způsobem dostal ke čtyřem miliónům jahod, ale hlavně to, co s nimi udělám, aby z nich neshnil celý dům. Nepřístojné situace mě naštěstí vždycky donutí uvažovat přísně logicky. Už když jsem se vracel do domu, honily se mi hlavou myšlenky na můj nový malý projekt –Strawberry Factory. Obvolal jsem několik kamarádek a nabídl jim práci obsluhy na dobu neurčitou. Hned poté jsem sedl na kolo a rozjel se k babičce. Babička byla vynikající kuchařka a já potřeboval poradit s jahodovými recepty. Můj nápad brzy dostával jasné kontury.

Až se budete chtít dozvědět víc, přijďte navštívit malou Strawberry Factory na Františkánské a ochutnat několik ze čtyř miliónů mých jahod!